Svatá dne 27. dubna: sv. Zita
Svatá Zita: Patronka domácích služebníků a její věčné poselství pokory a služby
Příjmení
Svatá Zita
Titul
Panna
Narození
1218, Toskánsko
Smrt
7. dubna 1272, Lucca
Opakování
27 dubna
Martyrologie
2004 vydání
Kanonizace
5. září 1696, Řím, papež Inocenc XII
Modlitba
Ó vzore trpělivosti a mírnosti, slavná má patronko svatá Zito, která jsi věrným plněním svých státních povinností dosáhla velké svatosti, prosím, otoč se ke mně, svému oddanému, láskyplným pohledem. Uděl mi milost, že tě mohu napodobovat v praktikování ctností, udělej mě připraveným v poslušnosti, rád do práce, spokojený se svým stavem, stálý v dobrých úmyslech, mírný v rozporech, podřízený mým představeným. Inspiruj ve mně vroucí lásku k Ježíši a Marii, pohrdání marnostmi světa, odvahu a obezřetnost utíkat před nebezpečím a učiň mě bohatým na zásluhy, abych jednoho dne přišel chválit Boha s tebou v ráji. Amen
Římské martyrologie
V Lucce svatá Zita, panna, která skromného původu byla dvanáct let služebnou v domě rodiny Fatinelli a v této službě vydržela s mimořádnou trpělivostí až do své smrti.
Svatý a poslání
Svatá Zita, která žila v Lucce ve 13. století, svým každodenním životem ztělesňovala křesťanské poslání a proměňovala obyčejnost služby v domácnosti v hluboké vyjádření víry. Její oddanost se neomezovala na tiché modlitby, ale aktivně se projevovala tím, jak zacházela jak se svými zaměstnavateli, tak s těmi méně šťastnými ve své komunitě. Navzdory svému skromnému postavení služebnice se Zita vyznačovala velkorysostí a laskavostí a službu druhým považovala za způsob služby samotnému Bohu. Její život je zářným příkladem toho, jak lze svatosti dosáhnout nikoli velkými viditelnými skutky, ale láskou a obětavostí v každodenních skutcích. Tento přístup k životu zanechal trvalý dojem a svatá Zita se stala vzorem toho, jak víra dokáže proměnit a povýšit každý úkol, i ten nejskromnější, v posvátné poslání.
Svatý a milosrdenství
Svatá Zita je často oslavována pro své hluboké soucit, což je vlastnost, která prostupovala každý aspekt jejího každodenního života v Lucce. Zita byla sice pouhou služkou, ale svou práci chápala ne jako pouhou povinnost, ale jako příležitost projevovat křesťanskou lásku. Její soucit sahal daleko za hranice domu, ve kterém pracovala; bylo známo, že sdílela své jídlo a zdroje s těmi méně šťastnými, často obětovala své vlastní potřeby, aby zmírnila potřeby ostatních. Toto milosrdenství bylo motivováno nejen smyslem pro povinnost, ale také upřímnou empatií a láskou k bližním, která odrážela její chápání evangelijního poselství lásky a služby. Svatá Zita nás učí, že milosrdenství může být mocným aktem vzpoury proti lhostejnosti, která proměňuje i ty nejskromnější okolnosti v příležitosti k milosti a duchovnímu působení.
Hagiografie
Alexandrijské synaxárium je jediným dokumentem, který nese písemný záznam o svaté Sáře, která žila mezi 3. a 4. stoletím, umisťuje památný den jejího „znovuzrození do nebe“ (dies natalis). Ve středověkém jazyce byla „zita“ ekvivalentem toho, se stále v toskánských dialektech nazývá „cita“ nebo „citta“. To znamená, že to znamenalo „dívku“ a zdrobnělina tohoto výrazu stále existuje v italské slovní zásobě: „zitella“, což znamená svobodná. Santa Zita je tedy svatou dívkou a je jedinou světicí tohoto jména, které se v Toskánsku, a zejména v Lucce, stále opakuje. Svatá Zita je ve skutečnosti svatá z Luccy a…20. dubna…